Zimní soustředění Chvojkovský Mlýn u Žihle

SOUSTŘEDĚNÍ

Chvojkovský mlýn u Žihle

15. 2. – 18. 2. 2013

Účinkují:

* 11 July Andrová (Fešanda), Andy Novotná (kapitánka), Barča + Léňa Krobotová (dorazila s Vajci)

* 10 (Juniorky) Eliška Skramoská, Gabča Dědková, Aneta Cifrová, Kateřina Holíková, Denisa Fedorková, Denisa Nováková, Eliška Černá, Veronika Brücknerová

* 9 (Juniorky) Adéla Vedralová (Vedry), Anička Horáčková (brankářka), Lucie Churanová, Adéla Churanová, Adéla Paulová (Palma – dorazila s Vajci), Kristýna Smolková

* 8 masérský pokoj

* 7 Klára Dubcová (Leontýna Znalkyně), Petra Stránská (Číba), Aneta Jungová (Bebe), Aneta Košvancová (Košvi), Zuzka Cvičitelka (od soboty do pondělí)

* 6 Ilča Fedorková (trenérka) + Nikolka (už ne takový drak), Ivča Vajcová (Vajci), Sára Plzáková (Sárinka =) Vajci se Sárou přijely v pátek večer)

* 4 možný budoucí trenér Milan Dvořák (víkend)

* 3 Zdeněk Učík (pan U, Los prezidentos), Mirek Pastyřík (pan P, Pasťa)

* 5 Mirka Lodeová (Lody), Eliška Michálková (Mrkev), Verča Hrdličková, Léňa Kromrová (brankářka)

* 2 Zdeněk Kotulán (Čenda), Jan Zíka (Ziky) – trenéři Juniorky

* 1 Petr Hamouz (Hami, Extra masér), Dalibor (trenér brankářek)

Na soustředění chybí Kristýna Roubíková (Roubi) a Petra Kieryková (Kiry) kvůli zranění a nemoci.

Přesně po roce (o týden jsme minuli Fed cup a tudíž Petris) bylo opět zahájeno drama (místy komedie) na Chvojkovském mlýně. Nástup do této hry byl v pátek v 9h ráno v místě pobytu. Z různých koutů dojeli všichni účinkující na místo setkání. Při cestě bylo možno zahlédnout Androjc chatu v Podbořánkách, která pořád stojí (pan Andr zkonstatoval, že při cestě byla provedena pravidelná roční kontrola). Všichni dojeli, i když někteří s problémy. Bebe a spol. totiž bloudily, ale to není nic překvapivého, páč je navigovala naše Znalkyně Leontýnka. A tak jsou skoro všichni tady a mohou se připravit na deset tréninkových jednotek.

1. DEN – pátek 15. 2. TŘÍFÁZOVÉ TRÉNINKY

Po příjezdu a ubytování holčiny spěchaly, aby se převlékly na první trénink, který se konal na umělé trávě v Žihli. Přestože je Klára znova zraněná, doprovází holky na soustředění a trénink a ujímá se své role Znalkyně („Ze všech tří stran dobrý!“ na křižovatce ve tvaru T) a také role fotografky. V 10h začal trénink rozběháním (i se švihadly) a rozcvičkou. Následovalo 15 sprintů s míčem a pak nahrávací cvičení s míčem ve čtverci (July: „Holky, já mám asi blbou pozici!“). Odpadla Košvi pro bolest stehenního svalu. Pak byly sprinty s míčem okolo kužílků a skákání přes překážky, přičemž nám July předvedla, jak umí přednášet Polednici („U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Bodejž jsi jen trochu málo,...“). Nakonec nás čekala hra na jednu (velkou a jednu maličkou branku). A tak první, docela výživný trénink skončil (Juniorky mimochodem trénovaly taky, na druhé půlce hřiště – co se tam dělo, ale nemám tušení ;-).

Když se dorazilo zpět do Mlýna, holčiny se šly umýt a pak na oběd. Skoro všichni se nějak usadili a čekali na jídlo. A v tu chvíli nám zaperlil pan U, šel hledat zbytek: „no holčiny, kde jste? Já tady lítám, jak tohleto a vy jste na pokoji. Oběd je do 12.“ A holčiny: „ale pane U, tady je psáno od 12.30“. K obědu byla polévka – vývar s masovými patvary a špagety s červenou omáčkou. Bylo to celkem dobré, i když děvčata měla pocit, že to o trénink bude slušná „krkačka“ (a taky byla). Polední klid využili různě, někteří ke spánku či odpočinku, ale jiní k různým formám zábavy (pinec a jiné hry v učebně, doslova řvaní a výbuchy smíchu na pokojích).

Jinak počasí bylo v pátek různorodé, dopoledne bylo sice chladno (nikoli příjemných -18°C) a místy mlha, ale po poledni se ukázalo sluníčko a byla skoro kalifornská modrá obloha. Protože na sobotní dopoledne byl naplánován trénink na malé umělce u Mlýna, musela se odklidit asi patnácti centimetrová vrstva sněhu. První šichtu si před odpoledním tréninkem dalo vedení (pan U a P).

Druhý trénink měl začít ve 14.30 v Žihli zase rozběháním a rozcvičkou (na jedné půlce hřiště ženy a na druhé juni). Při tom jsme zjistili, že Eliška se dotkne špiček bot jenom proto, že má velikost 42. A July na to: „Tak už vim, proč si nedosáhnu na ty boty - já mám 36.“ Pak si holky zahrály házenou, kterou následovala cvičení s míčem: tvar vymezeného prostoru – sudoku, týmy – trojice, vítěz – žádný; dvě proplétající se skupiny s 2 míči – házení, kopání. Pokračovalo se sprinty s míčem ve čtverci (nahrávka, vedení míče). Následovalo ‚jakoby posilování‘ – přetlačovaná (páka na jedné noze), hlavičkové souboje, házení (jednoho a pak dvou) míče v kliku (některým dvojicím nešlo vůbec nic… že July a Andy?!?). V následujícím cvičení šlo o souboj dvojic v rychlém protiútoku. Předtím než mělo začít poslední cvičení

(nácvik trestných a rohových kopů), bylo jedno auto vysláno na úklid sněhu na malé umělce (pan U, Andy, July, Košvi). Když z tréninku dorazily ostatní, nastalo střídání stráží u hrabel a lopat.

Před třetím „core“ tréninkem tohoto dne zbývala jen krátká chvíle na oddech, započal totiž už v 17h v jídelně, kde si Petr připravil pod vlivem Kláry „párty-disko“ hudbu na posilování. Leontýnka fotila, něco cvičila, Košvi (i přes zranění) a všichni ostatní, kteří jsou v pohodě, se dobrovolně povinně zúčastnily. Absolvovaly 30 intenzivních minut posilování na celé tělo (nohy, ruce, břicho, záda). A malá příhodička na konec: Holky měly mít 1,5l nebo 2l lahve s vodou na posilování, Fešanda si vzala 0,75l, každý si všiml, jak „podvádí“… a ještě říkala: „já nic necítím.“

Přestože zdejší sprchy nejsou vhodné pro dvacet holčiny toužících najednou umýt svá zpocená a špinavá těla (tečou jen čurky vody), holky to nějak zvládly a umyly se („Ale my si nechcem stěžovat“). V 18h všechny čekala vynikající večeře – vylítané španělské ptáčky s rýží. Mimochodem je nutné připomenout zklamání zdejšího osazenstva z ženské štafety v biatlonu na MS v Novém Městě na Moravě. Kolem 18:30 nás poctily svou přítomností dorazivší holčiny – Vajci, Sára, Léňa a Palma. Určitě byly rády, že stihly hráčskou schůzi, která byla od 18.50 do 19.40 a při které mělo vedení proslov a pak došlo i na ostrá slova a dohadování mezi hráčkami. Takže se to radši ukončilo a protože měly holčiny povoleno jedno pivko, tak i zapilo. No a pak už byla volná „zábava“ či co. Ještě je nutné doplnit, že kolem 20.30 pani domácí přinesla druhou večeři, která se fakt šikla, a celkem se všichni nacpali, přestože (anebo právě protože) byla vajíčková pomazánka, která jak, dodala Baruška, nikoho nenechala chladným… a připomínala se nám ještě pozdě v noci ;-)

Mezitím si hodinku na masážním stole dopřály Lody, Košvi a Eliška (jak jinak). Po večerních návštěvách a povídačkách místní soustředění postupně utichalo a kolem 22.30 přišel pan Klid a pan Spánek. Hola hou, noc dobrou…

PS: Ještě musím dopsat, že kromě zvěře z FKR (holčin) se v místním zařízení vyskytují také Fík (jezevčík), venkovní černý raťafák, který štěká a (určitě i) kouše, a obludné bigobr monstrum (někdo by řekl – pes), na kterém by se dalo jezdit, jak na poníkovi.

PS2: Léňa: „Barčo, šetři na Brutus.“ Bára: „Já mám v peněžence dost peněz…“ Léňa: „To ráda slyším.“ Bára: „…pokud smi ji nevybrala!“

2. DEN – sobota 16. 2. NABYTÝ DEN – zápas, zumbička a chodbovka

V 7:15 zažil Chvojkovský mlýn a jeho osazenstvo nemilé brzké vzbuzení, když juniorky šly na ranní výběh. Avšak i kdyby je neprobudila mládež, probudilo by je ukrutné nesnesitelné třicetistupňové vedro („ale nechcem si stěžovat, že jo“). V 8h je čekala snídaně, kde byl nabídnut čaj, rohlíky a chleba + různé pomazánky, marmeláda, sýr, šunka, ovoce, zelenina, jogurty atd. Hned po krátkém odpočinku (9.30) holčiny měly absolvovat trénink na malé umělce (Juni běhaly za Mlýnem v lese). Před ním ještě profesionální odklízeči (Léňa s Eliškou) odklidily zbytkovou vrstvu sněhu z plochy. Ráno dorazil možný budoucí trenér – pan Milan Dvořák, který přihlížel této tréninkové jednotce a hodnotil to. (Jak z toho asi vyjdeme?) Po tradičním rozběhání a rozcvičce následovaly překážky (3x5 sérií) a žebřík (také 3x5), poté slalom s míčem a kop na brankářky (míč klouzal jako politý olejem…). Pak bylo několik cvičení na držení a vedení míče ve čtverci. Již v 10.45 byl konec, takže si děvčata zpestřila dlouhou chvíli koulovačkou – všichni na Petra! Leontýnka chvíli fotila (paparazzi), ale pak ji to přestalo bavit. Košvi s Léňou Rosničkou Krobotovou běžely do Žihle na hřiště a zpět (asi 45 min).

I když byl oběd opět plánovaný až na 12.30, pani ho začala podávat již krátce po 12h. Byly jsme tomu rády, hlad totiž přišel nečekaně brzo, ale o to se hlásil ostřeji. Výbornou nudlovou polévku následovalo filé s bramborovou kaší, které bylo také velmi chutné. I když asi ne pro Juni, páč moc nejedly a pak se „občerstvovaly“ sušenkama a nanukama. Na kukačku přijela Kiry (po příjezdu byla slyšet na všechny strany - od Jesenice až po Žihli: ty, kdo spaly, nezaspaly) a přivezla Zuzku-cvičitelku.

Ve 14.50 byl odjezd na zápas do Žihle proti ženskému týmu Chýše. Eliška s Verčou měly službu na věci, a světe, div se! nevěděly, co mají vzít, kterou tašku a které míče. Nikdy je prý nebraly… („Tak takhle je to!“).

FKR – Chýše 6:0 (2:0) branky: 2x Číba, 2x Vedry, Andy, July

Sestava: Léňa Krom. (Anička) – July, Vedry, Vajci, Lody – Denisa, Andy, Bebe (Sára), Verča – Eliška, Číba. Plus hokejově střídaly čtyři Juni.

První poločas byl velmi pěkný, dobré kombinace a neuvěřitelné tempo, které by se dalo charakterizovat větou: „A jestli neumřely, běhají tam dodnes.“ Druhá půle už tak slavná nebyla, přesto branky padaly, takže „u mě dobrý.“ (Pan Dvořák zápasu přihlížel.)

Hláška k zápasu, Číba: „Já myslela, že jí Vedry rozbije hubu u toho praporovýho rohorku!“ (Jop, už mají dost…)

Po mytí čekala večeře (18h) – maso s bramborovým knedlíkem a špenátem. Předtím i potom se odpočívalo a třeba taky hrálo karty, prostě různě. Od 19.30 do 20.30 byla v plánu zumba ve školní tělocvičně v Žihli. Klára navigovala, kudy kam („Neuč mě znát ŽIHEL!“), ale byli tam

nějaký chlapi – nohejbalisti. Domluvily se s nimi, že skončí dřív, ve 20h. No a co teď? Tady ve škole? Začala neuvěřitelná spontánní párty, zvaná CHODBOVKA (pro ty, co nebyli na koleji = párty na chodbě), kde se zpívalo, tančilo, smálo, fandilo a vůbec bláznilo. Oficiálně účinkovaly: Leontýnka a Bebe (po velké přípravě tanec a zpěv); Deniska s pomocí ostatních Juni – kankán; Stará garda (Léňa, Číba, Kiry a Lody) – Už mi není 25; tradiční operní pěvkyně Džulka Andrová (sólistka) – Umrem a Summertime; Eliška s Lody (břišní tanec) – Lékořice + Eliška hladí psa (kterého hrála Léňa brankářka)… (Eliška: „Všichni jsou tady v páru… a já jsem zase sama…“ Léňa Krob. „A užila sis?“ Eliška: „On mi pak utek!“); Palma s Gabčou – nějaký samba tanec. …Bylo to skvělé, bylo to báječné, ale chudák školník!

No a pak už byla zumbička, cvičitelka zuřivě předcvičovala, holčiny se snažily, Léňa s Kiry se smály a Leontýnka fotila. Zumba byla fajn, chvílemi rychlá, chvílemi zmatečná a holky někdy vypadaly jako chromáčci… ale už kvůli chodbovce to stálo za to!

Po cestě zpět, kdy se ještě i na ulici zpívalo, zazněla památná replika: „Topijou?“ Léňa: „Topijou, ale ty vole čudijou!“ Dorazily do Mlýna celé rozjařené, uzpívané, ale taky ulepené a zpocené. Ovšem nic je neodradilo, aby neprchly a rovnou se nevrhly na druhou večeři. Ňam ňam… Všechny, hromadně se cpaly a dopřály si pajvo za přihlížení klidného osazenstva – páni domácí, vedení a trenérstvo FKR. A znova se zpívalo – hlavně ty „naše“ (A jak? No přece nahlas a falešně!) a křičelo („Kostel!“). Nastalo přemlouvání July, aby zopakovala svůj operní výkon, ale nedala se, dělala se vzácnou. Leckdo, kdo je viděl, pochyboval, zda byly skutečně na zumbě, páč vypadaly, jako když přišly z „restauračního zařízení“ a páč byly pod vedením kapitánky Andy (která není v takovýchto místech nováčkem), pochybovalo se ještě víc.

Když se trochu uklidnily, vzal si je všechny pan Dvořák stranou a zhodnotil jim zápas ze svého pohledu. Byl velice pozitivní, na což nejsou holčiny z FK moc zvyklé, a tak si to náležitě užívaly ;-) No a tak se zjistilo, že je to další trenér, který vypadá jako vypravěč (no jo učitel) a taky že pan U a pan P zlobili, řekli mu totiž, ať nebere kytaru…

No a potom všem, po těch mnohých denních událostech se šly umýt (při vlažné vodě, ale co?), vyčistit chrup (měly dech jako svěží vánek, viď Baruš) a poté taky do hajan (23h)… pac a pusu.

PS: Juniorky tentokrát zalehly dřív (i když moc neposlechly), ráno měly totiž brzy vstávat, páč jely na turnaj.

3. DEN – neděle 17. 2. KULTURNÍ PROGRAM

Juni byly upozorněny na to, aby své brzké ranní vstávání utišily a nezbývalo jim nic jiného než poslechnout (jinak by byly ušlapané zaživa, nebo prostě něco podobného). V 7h ráno vstaly, nasnídaly se a odjely na turnaj do Loun s panem U, panem P a jejich trenéry. Zbytek osazenstva za vydatného nočního sněžení vstal na snídani v 8h, která byla opět vynikající, hlavně pokud jde o paštikovou pomazánku. Jedna z holčin (cenzuruju – čtou to rodiče) se nad ní tolik rozplývala, až se parádně přeřekla. Vyhrkla: „já ji vojedu!!!“ a myslela tím, že ji okoštuje ;-)

Jak už jsem napsala, přes noc vydatně nasněžilo asi 10 cm, takže musela zase nastoupit uklízecí četa, tentokrát ve složení Číba (jako první), pak Léňa Rosnička a nakonec Andy s July (když se jim podařilo vzít Číbě lopatu, bylo už skoro hotovo, ale chytla se toho i Kiry).

V 10h začal trénink na malé umělce, kterého se ujal možný nový trenér, a bylo to celkem vydatné. Jako obvykle začaly rozběháním a rozcvičkou a pokračovaly atletickou abecedou (3 série - skipink, lifting, zakopávání a předkopávání neboli panák). Pak přišly na řadu cvičení, tzv. „práce s míčem“ – nahrávky v zástupech v pohybu, pak ve dvojicích – nahrávky, zpracování míče na různých částech těla a auty. Poté následovala největší hrůza – 3x kolotoč (prostě, ale ne prosté, běhání). No a nakonec na uvolnění basket, i když byl trochu vyhrocený (asi jako všechno, kde soutěžíme). A zase platilo: kdo hraje s „extra masérem“, neprohraje ;-D Ještě musím dodat, že během toho se šla vyklusnout Košvi do Žihle a zpět (asi 40 min).

Kolem 12h dostali všichni oběd – vývar s rýží a kuřecí plátek na houbách s rýží. A místo aby se potom odpočívalo, holčiny nacvičovaly večerní kulturní program, páč každý pokoj si měl něco připravit. (Příprava na tenisové utkání mezi Azarenkovou a Kvitovou. July si strká míček pod sukni a Léňa pochybuje: „Bude ti tam držet?“ Andy: „vždyť je imaginární!!!“) Kiry je mezitím opouští, vrací se do civilizace.

Na 15h bylo zamluveno hřiště v Žihli na odpolední střelecký trénink, opět pod vedením pan Dvořáka. Léňa brankářka si to konečně užila, protože šla z tréninku do poslední nitky zpocená. Holky na ní slušně zapracovaly. Po rozběhání a rozcvičce (už nás leccos bolí, i svaly, o kterých jsme dosud netušily) následovalo bago a cvičení na držení míče ve čtvercích pro zahřátí, pak už nastaly různé střelecké situace: samy na bránu, slalom a pak 2x střelba, zpracování míče a střelba, střelba z voleje, dlouhý míč zpoza zad a střelba, kombinace ze strany hřiště, z místa. Trenér to dokonale vystihl: „trefte jí třeba kedlubnu.“ Jinak tento trénink začala i Košvi, stihla nakopnout Sáru a pak zase odpadla. Ještě musím dodat, že Adý Vedry Čína to trefovala jako ďas!

Když z tréninku dorazily do Mlýna, byly juni už zpět a mezitím si pohrávaly na malé umělce (turnaj nedopadl nijak slavně..), k tomu některé holčiny nepotěšily zprávy z MS v biatlonu

(ženy i muži to zpackali – žádná medailička), ale za to se s chutí umyly a čekaly návštěvu Dubců, kteří přivezli kontraband (něco sladkého a něco svěžího), který byl později zpracován a po(u)žit. V 18h si užili poslední večeři – zapečené těstoviny, bylo to dobré, ale bylo tam vedro k padnutí („Ježiš, tady je vedro, já mám spařený ko*le!“). Ačkoli den ještě nekončil, po večeři tuto sešlost opustili, jak trenér Dvořák (snad jsme konkurzem prošly), některé hráčky (Vajci, Sára a Palma) a také návštěva z přespole.

Od půl 8 měla začít třetí (pro tento den oficiálně poslední) tréninková fáze – posilování (hodinový posilovací aerobik) s cvičitelkou Zuzkou a s pomocí činek a powerballů. A posiloval se celý člověk (všechny svaly křičely) – nohy, ruce, břicho, záda… (některá cvičení byla značně nadýmací). Vtipné (a náročné – aspoň pro nás bábovky) bylo posilování břicha (4 cvičení po 4 sériích), kdy Zuzka opakovala: „…a jedeme v tahu! 8, 7, 6…a povol! A zase!...“ Takhle si to jela pořád dokola (Jela si, dávala si). Ve 20.30 byl konec (uf!).

No a tak mohl být ve 20:45 zahájen Velký kulturní program (vedení zlobí: říkají „zvláštní škola“). Zábavu začaly Juni z pokoje 10 – FK Rakovník (Gangnam) style, pak následoval pokoj 5 – „Taková já nejsem“ (Eliška s Léňou hrají hodný holky a Lody s Verčou ty zlý). Pokoj 7 předvedl velmi vydařenou partičku (poznávat lidi) – „Ten, kdo hraje se mnou, neprohrál“ (Petr). „Tady to hrozně klouže“ a vytrčená ruka (Lody, ale klidně to mohla být Roub). „Ilonko, dáš nám tam talířek“ (nový trenér). „Ty pi*o, počkejte na mě! (kulhavá Leontýna). „Číbo, Čibko, Čibičko“ (zubatá July). Pokoj 11 předvedl heroické výkony ve finále Wimbledonu (Léňa – uřvaná Viky Azarenková, July – Petris, Andy – rozhodčí, Barča – sběračka míčků). Druhá skupina Juni (9) v čele se sestrami Ch. to na „parketu“ rozjela a zbytek jim dělal křoví. Za ztráty a nálezy musely něco předvést obě Anety (Gangnam style a zumbička). Jako vrchol večera nastoupila operní pěvkyně (sólistka) Džulka Andrová se svým hitem Umrem. A pak už byla druhá večeře a hlavně volná zábava – takže jely Brutus, Míša David a další párty hity. Na pokoji číslo (--) byla povolená menší soukromá zábavička, která však kolem 23:30 utichla. Některé holčiny však zlobily a hlučily až do ranních hodin.

PS: July zase perlila: „Ještě bych si dala jedno.“ (unbelievable!)

PS2: Bára se diví, že Andy se vrací tak brzo. „Tys byla na velký?“ Andy: „Víš, já tady nedělám žádný velký věci!“

PS3: Zapomněla se udělat společná fotka všech účinkujících v tomto dramatu…

PS4: Hola hej, zelený dech, píseň pěj, už toho nech!

4. DEN – pondělí 18. 2. „JEDEME DOMŮ“

Pondělní vstávání bylo náročné (nikomu se nechtělo) a doprovázelo ho dlouhé vyzvánění budíků („Hajný je lesa pán…“). Mimochodem brzo ráno odjela také Lody (spěchala do práce) a poté i cvičitelka Zuzka. Snídaně byla jako vždy, ale doplněná nutelou. Musí se konstatovat, že některé osoby po ránu nevypadaly dobře… Následovalo trochu toho balení, odpočinku (spánku) a jen málo zábavy, například Klára dospává (ani na trénink nešla okounět).

Od 10h se konal poslední (na tomto soustředění desátý) trénink na umělce v Žihli. Eliška s Verčou zlobily, takže dostaly za trest znova službu. A je to dobře, alespoň měly možnost to nacvičit. Juniorky byly jak „cikáni“ – naskákalo jich do Audinky šest + dva trenéři (a přitom July s Andy jely u panu U samy jako královny). Na samotném tréninku měly ženy i juniorky pro sebe jednu polovinu hřiště. FKR ženy tým A se rozběhal s míči a rozcvičil (to už je obehraná písnička). Nejprve cvičily nahrávky ve dvojicích a v týmech, pak si zahrály „na jeden míč“ – čtyři proti čtyřem. A protože to byl poslední trénink, zakončily ho hrou „všichni proti všem“ (ne, kecám) – dva namíchané týmy (juni, ženy, trenéři i masér, který se jako rozhodčí všem pletl pod nohy). Chvílemi to byla holomajzna, chvílemi zabíračka. Při tréninku byl až z „ochozu“ slyšet hovor vedení. Los prezidentos: „Je to tu nějaký divný, takový ticho a klid.“ (nebyla tu Klára, ani Lody). Mimochodem Léňa Krobot. s Košvi si za holčinami zase zaběhly.

No a pak následovalo už jen mytí, balení a poslední povídaní. U oběda se všichni pěkně nacpali (dnes už si to mohli dovolit) – gulášová polévka, smažený sýr s bramborem, a také popřáli Daliborovi k narozeninám. Páč tu byly další hříšnice (juniorky zlobily), musely obsluhovat při obědě.

A to je konec! Balení, uklízení, poslední sbohem (do dalšího tréninku, který je ve středu) a různými auty směrem k různým domovům. THANK YOU, GUYS! YOU ARE AMAZING!

PS: Tento záznam pořídila (vyloženě za běhu) slečna zapisovatelka Andrea s pomocí paměti Julie. Stížnosti neposílejte, už se s tím nedá nic dělat… tak zase za půl roku – na letním soustředění. Pic…