Soustředění - Chvojkovský mlýn (únor 2011)
15.02.2011 23:24
SOUSTŘEDĚNÍ 2011 9. 2. – 13. 2.
Chvojkovský mlýn
– někde na pomezí rakovnicko – plzeňského kraje (jely jsme okolo Julčiny chalupy v Podbořáánkách (prosím dbejte na výslovnost), o kterou by se měl starat pan A „Táta tam byl na podzim zkontrolovat, co cikáni ukradli. …měl by zpravit plot!“ pink)
DEN 1. Středa – „Den příjezdu“
Slečny kolegyně – účastnice (12 jedinců):
V první várce dorazily Léňa, Linda, Hruška, Monika, Kiri, Adélka (malá velká), Anička H. a Eržika kolem 19h.
Poté po vlastní ose přijela Lody.
Kolem 21h uzavřely osazenstvo July, Andy a Adý.
Jako doprovod zde působí pan U, pan P a sílu týmu dodává maskot malá Bára.
Děvčata čekala studená večeře, tedy přesněji řečeno plný talíř studené večeře. Znáte to, Linda vyďobala červenou papriku, rajče a plátkový sýr :-). Někdo se řádně nacpal (pan P prý snědl 3 talíře), někdo jen tak uždiboval (holky, co přijely později, měly večeři nechanou a jelikož jsou velice laskavé, podělily se o jeden talíř a ostatní nechaly…).
Osazenstvo se také řádně ubytovalo. Pokoje popíšu později… Následovalo seznámení s Mlýnem a s tréninkovým plánem soustředění, který přinášel jistá překvapení :-) (ale o těch až zítra). Konečně také proběhlo popřání panu U k narozeninám, jež jsme delší dobu odkládaly, páč nás sužovaly samé peripetie a nástrahy. Prý můžeme seknout s fotbalem a dát se na zpívání, říkal piclý chlápek v jídelně („To je majitel, ten vožralej chlap?!“). Jo to bych měla také doplnit, hostí nás tu nějaký chlápek (ten piclej), paní a chlapec, kterého už Bára zná, ale já zatím ne. No abych nezapomněla, taky tu pobíhá pes Fík, který se zakoukal do Kiri, páč mu házela kolečka gothaje a šunky. Doufám, že to nevyzvrací.
Některé holky si zatím užívaly – zejména „skladba“ a choreografie Mňam, mňam Bobík měla úspěch. Jiné holčiny využily fakt, že trenér přijede až zítra a tak trochu hřešily. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí, jak sám říká trenér.
July potěšilo, že je zde internet, neboť má potíže ve škole s jedním vyučujícím, který je nezvěstný (July doufá, že se mu nic nestalo, páč ho k té zkoušce potřebuje). Andy zase potěšilo, že jsou zde estetické záchody a sprchy, ovšem maličko nevhodně uspořádané pohromadě.
PS: Asi není. Takže zapisovatelka Andy, m. č. (místního času) 23:21
PS2: Adý se šla sprchovat v domácí obuvi. Jak vystřižený: „Ale maminka mi sundává bačkůrky.“
DEN 2. Čtvrtek – „Nová hračka, nový jazyk…“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – kondiční cvičení, průpravné hry, brankáři samostatně, na závěr střelba
13:00 – 13:30 video z I. fáze tréninku (nakonec se neprovádí – HURÁ!), regenerace
14:00 – 16:00 II. fáze – výběh, rychlostní vytrvalost, bago 5:5, 6:6, 8:8 (to jsme zvědavé, kde vezmeme 16 hráčů), na závěr střelba a regenerační cvičení
18:30 – 20:00 rozbory herních systémů (4-1-4-1, 4-4-2, 4-5-1) + úkoly pro hráče
Skutečné dění: V ranních hodinách, kolem 8h, ožil zdejší Mlýn, páč jsme se vzbudily a těšily se na denní plán. K snídani byly „zbytky“ od večeře :-) (dělám si srandu), vajíčková pomazánka, kterou hojně využila July a Anička (pěkně nám to tu poprděly), jogurty (pojďme se detailněji podívat, co snědla Linda – 2,5 jogurtu a Bebe dobré ráno brusinky), lučina, marmeláda aj. Konečně přijela trenérská jednotka – trenér Milan a asistentka Ilča (+ její dvě mláďata Deniska - ta se také zapojuje do trénování, a Nikolka - ta prý ještě deset let ne). V pauze před I. fází dnešního dne jsme si nastavily Sporttestery („Ve třech krocích“ podle trenéra). Trvalo nám to přes hodinu, všechny jsme měly hlavu tumpachovou a někomu se to ani nastavit nepovedlo. Malé Adélce (v cm 178) a Erice (44 kg) to stále hlásilo GET SIGNAL! Bylo to učiněné peklo. Píp píp píp.
Tréninková jednotka se uskutečnila na pěkné umělé trávě v Žihli, kam jsme doběhli …ne, kecám, dojeli. Byl to velice nápaditý, zajímavý trénink s mnoha novými cvičeními. Bylo to o běhání i o práci s míčem. Při jednom takovém cvičení proběhla slušná srážka dvou holčin - trubek. Brankářky měly konečně vlastní brankářský trénink (snad to vydrží). Při tom všem nás pan U fotil, protože paparazzi musí být. Linda, páč si nás trenér ještě nepamatuje, získala novou přezdívku Drzý hráč. Kde jsou ty časy, kdy nemluvila!
K obědu byly ptáčky s rýží, které se plně nepohodly s našimi žaludky. Běhání a ptáčky totiž nejdou dohromady. „Jsme přece sportovci. A toto jídlo není sice špatné, ale pro sportovce zcela nevhodné.“ (od kdy my se považujeme za „sportovce“?) I když jsme se velmi snažily posunout začátek další fáze, nic se nepovedlo. Pak začalo nové probírání a hraní si se Sporttestery. Léňa se snažila pomoci vyšpekulovat Erice její přístroj. Přitom se vyrojily dvojsmyslné řeči. „Jakmile jí tam sáhnu, tak ho mám!“
Ve II. fázi se konalo mučení jehňátek v lese za Mlýnem, kde v kopcovitém terénu proběhlo to, co mělo proběhnout - 10 vražedných kopečků. V mezičase se skákalo přes pangejt z dřepu. Ano, potvrzuju, z nohou se mi staly dva šutry. Jj, člověk se vydýchal… V těchto okamžicích některé holčiny (July a spol.) zrovna polykaly blinkání. Vznikla také Keňská trojka – Velká Keňa (Linda), Keňka (Erika) a Malá Keňka (Andy). Po tomto běhání jsme se přesunuly na plácek před ubytováním, kde jsme využily balony. Řádně jsme prověřily zdejší terén. To když jsme si s ním koukaly face to face do očí. Zakončila to oddechová hra golf, neboli spíše kroket s míčem. Léňa: „Já mám 83.“ Adý: „Já se neptala na věk.“ Eržu Chladničku jsme překřtily na Japonečku Malou.
Zbitý a špinavý tancujem dál… ne ne, jdeme se umýt a šup na večeři, máme hlad. Vůbec jídla tady mají celkem zpoždění. No nic. Ještě je nutno dodat, že po II. fázi jsme si opět trénovaly manipulaci s našimi přístroji. Zhodnotily jsme naše výkony – Andy maximální tep 226 (neměla už umřít?), July vypotila skoro 1400 kcal (už si nedá žádnou čokoládovou tyčinku, aby to neměla vše zpět), atd. K té večeři byly špagety s nějakou omáčkou. Ovšem tipněte si, kdo chtěl protekci. Ano, 100 bodů! Linda suché těstoviny… Adý nás upozornila, abychom si všimly, že ve Faktoru strachu (Hrůza strachu) působí samé normální holky jako my. „Vysoký blondýnky, velký prsa…“ No nemá pravdu?!? Na schůzi po jídle se k nám připojila rodina Dubců – tedy Leontýnka, Zdeněčka a mamka. Když se něco řeší, musí být u toho. S trenérem se probíraly tréninkové záležitosti a s panem P zase ty organizační. No, a jelikož se vše stihlo akorát, mohla se pustit Ordinace, aby si Léňa a Lody taky něco užily.
„No a jak budeme hrát na futsale?“ Léňa: „No vzadu malá velká Keňa.“ Linda: „A vepředu Keňa, Keňa, July.“ (tedy vzadu – Malá Adélka, Velká Adý, Andy, vepředu – Linda, Erža, July; Léňa může hrát všude)
No a ty hodně unavené, pokoj 16tiletých, šly spát velice brzy. Ostatní si jen tak užívali nic nedělání, koukali na tv, na noťas aj. Jediné, co dokázalo některé vytáhnout z postele, byla druhá večeře. Deniska si to šinula v pyžámku po schodech a mumlala si „jidlo, jídlo, jídlo“. No a pak snad už zalehly všechny. Pac a pusu – dobrý relax. (konec záznamu m.č. 9:23 druhý den)
DEN 3. Pátek „UMREM!“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – krátké a dlouhé přihrávky, zpracování míče v rychlosti, sklepávání míče, průpravné hry, hra na dvě
13:00 – 13:30 video z I. fáze tréninku (nakonec se neprovádí – HURÁ!), regenerace
14:00 – 16:00 II. fáze – výběh, průpravné hry a cvičení + do 16:20 herně regenerační cvičení
Skutečné dění: Ráno jsme se šinuly z postele již značně ztuhlé. Ale snídani jsme si samozřejmě užily. Stůl byl plný a jen to lákalo se pořádně napucnout. Jelikož jsme ale věděly, že nás čeká trénink, jedly jsme střídmě. Dnes nás zradilo počasí, protože pán bůh si řekl, že bude plakat – a tak lilo, lilo a zase lilo… Dopolední fáze se opět odehrávala v Žihli. Ačkoli byl trénink podobný tomu předešlému, ve cvičeních se lišil. Opět mohu potvrdit, že nás bavil. Všem se nahlas připomínalo, ať nezapomenou „pás cudnosti“ (terminus technicus pro pás od Sporttesteru), tak si Adý zapomněla hodinky… Naučily jsme se nový signál na kopání rohů. Má označení „Zazáříme!“ (+ kruhový pohyb rukou).
K obědu bylo přichystané filé s bramborovou kaší, které mělo naše žaludky docela rádo, páč se nevyskytl žádný problém. Ale také byla báječná gulášovka, která nás lákala, páč byla k nakousnutí. Pro klid vlastní duše (a žaludku) jsme se jí nepřecpávaly, i když chuť by byla. V tv šla Včelka Mája, nám to nedalo a provedly jsme zkoušku zpěvu jako připomínku starých dětských let – Rychlá rota, Gumídci méďové a Kačeři – to vše pod vedení budoucí magistry Andrové. O polední klid jsme si chtěly odpočinout, ale byl „tak krátký“… Muselo se nastoupit k odpolední fázi. Ta spočívala ve fotbálku před Mlýnem na maličké umělce. Bára vylosovala 4 týmy + se připojil tým amatérů (trenér, Ilča, Deniska – nejdřív si chtěli říkat elita, ale to neprošlo). Ostatní týmy se poskládaly takto – 1. Léňa, Adélka, Kiri, 2. Lody, July, Monika, 3. Adý, Linda, Andy, 4. Hruška, Eržika, Anička… Umístění zmiňovat nebudu, neboť není pro mě příznivé, a i kdybych nebyla tak sebestředná, tak vyhráli ti, o nichž se nemluví. Po turnájku nás musel opustit trenér, jenž spěchal do práce. My ostatní jsme si ještě tak půl hodiny čutaly. Pak jsme to celé ztahané zabalily. July i v tomto tréninku makala přes 100% - frajerka.
Po tomto odpoledni jsme měly všechny hrozný hlad, avšak do večeře zbývala hodina a půl. Hrůza! K véče nakonec bylo hovězí s knedlíkem a špenátem, což nám všem zachutnalo. Proběhlo hromadné focení a také foto „Zazáříme!“. Jelikož byl trenér pryč, zahrály jsme si Activity (hrály všechny holčiny kromě Moniky a vedení). Pořádně jsme se pobavily a vyblbly – fotky to potvrzují. Lenčin nosorožec, Lindina rychlostní skříň, Eričin kel alá zelí, Andin oddych a Juliin… ta toho měla spoustu. Poté jsme shlédli Slunce, seno, jahody, které nás pobavily, jak to jen ony umí. Lody, pan P a spol. si vyzkoušeli, zda to znají nazpaměť. A ano, znají. A samozřejmě jsme pomohly „paní učitelce“ zpívat. K tomu jsme měly povolené okusit jeden malý pěnivý mok, takže bylo dobře – po těle i po duši… (i když je tělo bolavé)
Při tak dobré atmosféře se nelze divit, že jsme July přemluvily, aby zahrála I’m Julka Androva a zazpívám vám Summertime a Umrem. Pak se to celkově dost zvrhlo. Přišly na řadu opět Disneyovky, Zazáříme, pak Krtek a nakonec samozřejmě hromadná Mňam, mňam Bobík. V tom na nás přišel pan P, že se otřásá celý barák a že padá omítka, takže jsme dýchánek ukončily. Pak následoval už jen odpočinek, který byl třeba, páč nás už bolí celá těla. (July na otázku, co jí nebolí, říká: „Hlava!“) Páč už nevím, co bych dodala – pic, pink, žďum a dobrou!
PS: Plánujeme zítřejší futsal a podobné. Erika opět nechce jíst, anebo jen uždibuje. Někdo: „Jestli to nesníš, půjdeš do béčka!“ July: „Takže do Kladna.“ (m. č. 11:48 sobota)
DEN 4. Sobota „Futsalové soupeření“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – všeobecná vytrvalost (3x2 km, 2x1 km), strečink, bago na malém prostoru
14:00 – 15:30 regenerace (všimněte si časového nesouladu)
15:00 – 20:00 futsal – Slaný
Skutečné dění: Dnes už jsme vstaly opravdu rozlámané a zničené. Kdo vylez z postele, chtěl zase zalézt, aby svaly, šlachy a kosti zůstaly už „navždy“ nehybně ležet. K snídani byl opět plný stůl dobrot (vynikající koláče a také bílá káva ...mňam), takže jsme se futrovaly, jak to šlo. (kromě Lindy samozřejmě - ta jede na jogurtech a trsech banánů, které si přivezla) I svačinu si některé holčiny připravily na odpoledne. Nakonec jsme musely zaujmout pozice a jít na trénink. Sice nevím proč, ale nakonec nebyl žádný výběh, ale hrátky s míčem na hřišťátku. Teď jsme si nemusely brát Sporttestery, ale July s Andy si myslely, že už se s tím přístrojem naučily, tak je chtěly vyzkoušet bez pomoci. Po pár krocích: „Já nevím, kde jsem.“ „Já taky ne.“ „Lindo, už máme problém!“ Toho tréninku se nezúčastnila Lody, páč měla nějaké zdravotní potíže.
Pak jsme měly celkem dlouhý odpočinek před obědem. Jídlo bylo dobré – polévka i kuřecí maso na houbách s rýží. Koukaly jsme na sjezd (na toho Francouze Ondru Banka) a pak Euro Hockey Tour. Když jsme se vynadívaly, vymyslely jsme také nový způsob pozdravu („Ahoj, jak se máš?“ „Mám se dobře a ty?“ viz. foto příloha). Některé holčiny se musely již sbalit, neboť jely na futsal dřív. Některé nás zase po futsale již opouští (Andy, Lody).
Ve Slaném čekaly rakovnická děvčata 3 zápasy (s Kačicí, SK Kladnem a Orbis Reality Kladnem), které jim přinesly tři výhry. „Bé“ tým SK Kladno, za který nastoupila tato děvčata: Hruška, Lody, Kiri a Ilča, sehrál „pouze“ 2 zápasy, které jim přinesly 3 body za vítězství v zápase s Kačicí. Nedá mi to, abych se alespoň krátce nezmínila o vzájemném zápase. Před výkopem oba týmy společně ,,Zazářily!“. Pak už ale nastal tuhý boj, ze kterého chtěly vyjít vítězně oba týmy. Výsledek 5:1 ve prospěch Rakovníka hovoří celkem jasně, nutno ale připomenout, že si rakovnická děvčata vypracovala více gólový náskok až ve 2. poločase.
Teď k odjezdu. Dvě auta odjela ihned po skončení posledního zápasu večera mezi SK Kladnem a Kačicí. Adý s Monikou čekaly cca 30 minut před popelníkem na Kiri s Hruškou, aby všechny společně zaplnily poslední vůz. Osazenstvo posledního automobilu si cestu zpříjemnilo návštěvou slánského marketu. Adý se dotklo, že musela na zaplacení svého nanuku a bagetky čekat frontu čítající 10 lidí. Proto se rozhodla nákup zaplatit hotově a požadovat za způsobenou újmu igelitovou tašku, kterou hodlala zaplatit kartou. V marketu si vůbec návštěvu našich děvčat museli aspoň chvilku pamatovat, podíl na tom má i Monika, která vyzkoušela pevnost igelitového sáčku, když do něj umístila láhev o objemu 1 a půl litr (samozřejmě nevydržel!). Během nákupu si Adý vzpomněla na svou spolubydlící July, která nejspíš na chatě čeká na klíč od pokoje nacházející se u Adý v batohu. Linda a Léňa byly tak šlechetné a poskytly July azyl (tedy vlastně její bundě, batohu a lahvi). Poslední vůz dorazil okolo 22. hodiny (ostatní účastníci již měli v sobě studenou večeři a ,,Nestydu“). S plnými břichy a bolavýma nohama jsme padly do postelí.
DEN 5. Neděle „Konec dřiny“
Plán: 9:30 – 11:00 I. fáze – uvolňovací cvičení, reakční rychlost, koordinace pohybu
Skutečné dění: Po probuzení nás čekalo překvapení v podobě sněhové nadílky za oknem. V 8 hodin jsme se sešli u snídaně a na základě přírodních podmínek jsme se domluvili na tréninkové jednotce. Shodli jsme se, že jedinou možností je se jít proběhnout. Výklus trval 45 minut. Poté jsme si všechny oddechly, že máme za sebou poslední tréninkovou jednotku, a že už nás čeká pouze balení a výborný oběd (bramboračka a smažený sýr s bramborem). A díky výmyslu Andy instruktorky nás po obědě ještě vyčerpalo přemýšlení nad shrnutím posledních dnů. Asi do 13:30 se všechna děvčata i vedení vydali na cestu do svých domovů.
PS: Další věc co July nikdy nedržela – cigarety!
Chvojkovský mlýn
– někde na pomezí rakovnicko – plzeňského kraje (jely jsme okolo Julčiny chalupy v Podbořáánkách (prosím dbejte na výslovnost), o kterou by se měl starat pan A „Táta tam byl na podzim zkontrolovat, co cikáni ukradli. …měl by zpravit plot!“ pink)
DEN 1. Středa – „Den příjezdu“
Slečny kolegyně – účastnice (12 jedinců):
V první várce dorazily Léňa, Linda, Hruška, Monika, Kiri, Adélka (malá velká), Anička H. a Eržika kolem 19h.
Poté po vlastní ose přijela Lody.
Kolem 21h uzavřely osazenstvo July, Andy a Adý.
Jako doprovod zde působí pan U, pan P a sílu týmu dodává maskot malá Bára.
Děvčata čekala studená večeře, tedy přesněji řečeno plný talíř studené večeře. Znáte to, Linda vyďobala červenou papriku, rajče a plátkový sýr :-). Někdo se řádně nacpal (pan P prý snědl 3 talíře), někdo jen tak uždiboval (holky, co přijely později, měly večeři nechanou a jelikož jsou velice laskavé, podělily se o jeden talíř a ostatní nechaly…).
Osazenstvo se také řádně ubytovalo. Pokoje popíšu později… Následovalo seznámení s Mlýnem a s tréninkovým plánem soustředění, který přinášel jistá překvapení :-) (ale o těch až zítra). Konečně také proběhlo popřání panu U k narozeninám, jež jsme delší dobu odkládaly, páč nás sužovaly samé peripetie a nástrahy. Prý můžeme seknout s fotbalem a dát se na zpívání, říkal piclý chlápek v jídelně („To je majitel, ten vožralej chlap?!“). Jo to bych měla také doplnit, hostí nás tu nějaký chlápek (ten piclej), paní a chlapec, kterého už Bára zná, ale já zatím ne. No abych nezapomněla, taky tu pobíhá pes Fík, který se zakoukal do Kiri, páč mu házela kolečka gothaje a šunky. Doufám, že to nevyzvrací.
Některé holky si zatím užívaly – zejména „skladba“ a choreografie Mňam, mňam Bobík měla úspěch. Jiné holčiny využily fakt, že trenér přijede až zítra a tak trochu hřešily. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí, jak sám říká trenér.
July potěšilo, že je zde internet, neboť má potíže ve škole s jedním vyučujícím, který je nezvěstný (July doufá, že se mu nic nestalo, páč ho k té zkoušce potřebuje). Andy zase potěšilo, že jsou zde estetické záchody a sprchy, ovšem maličko nevhodně uspořádané pohromadě.
PS: Asi není. Takže zapisovatelka Andy, m. č. (místního času) 23:21
PS2: Adý se šla sprchovat v domácí obuvi. Jak vystřižený: „Ale maminka mi sundává bačkůrky.“
DEN 2. Čtvrtek – „Nová hračka, nový jazyk…“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – kondiční cvičení, průpravné hry, brankáři samostatně, na závěr střelba
13:00 – 13:30 video z I. fáze tréninku (nakonec se neprovádí – HURÁ!), regenerace
14:00 – 16:00 II. fáze – výběh, rychlostní vytrvalost, bago 5:5, 6:6, 8:8 (to jsme zvědavé, kde vezmeme 16 hráčů), na závěr střelba a regenerační cvičení
18:30 – 20:00 rozbory herních systémů (4-1-4-1, 4-4-2, 4-5-1) + úkoly pro hráče
Skutečné dění: V ranních hodinách, kolem 8h, ožil zdejší Mlýn, páč jsme se vzbudily a těšily se na denní plán. K snídani byly „zbytky“ od večeře :-) (dělám si srandu), vajíčková pomazánka, kterou hojně využila July a Anička (pěkně nám to tu poprděly), jogurty (pojďme se detailněji podívat, co snědla Linda – 2,5 jogurtu a Bebe dobré ráno brusinky), lučina, marmeláda aj. Konečně přijela trenérská jednotka – trenér Milan a asistentka Ilča (+ její dvě mláďata Deniska - ta se také zapojuje do trénování, a Nikolka - ta prý ještě deset let ne). V pauze před I. fází dnešního dne jsme si nastavily Sporttestery („Ve třech krocích“ podle trenéra). Trvalo nám to přes hodinu, všechny jsme měly hlavu tumpachovou a někomu se to ani nastavit nepovedlo. Malé Adélce (v cm 178) a Erice (44 kg) to stále hlásilo GET SIGNAL! Bylo to učiněné peklo. Píp píp píp.
Tréninková jednotka se uskutečnila na pěkné umělé trávě v Žihli, kam jsme doběhli …ne, kecám, dojeli. Byl to velice nápaditý, zajímavý trénink s mnoha novými cvičeními. Bylo to o běhání i o práci s míčem. Při jednom takovém cvičení proběhla slušná srážka dvou holčin - trubek. Brankářky měly konečně vlastní brankářský trénink (snad to vydrží). Při tom všem nás pan U fotil, protože paparazzi musí být. Linda, páč si nás trenér ještě nepamatuje, získala novou přezdívku Drzý hráč. Kde jsou ty časy, kdy nemluvila!
K obědu byly ptáčky s rýží, které se plně nepohodly s našimi žaludky. Běhání a ptáčky totiž nejdou dohromady. „Jsme přece sportovci. A toto jídlo není sice špatné, ale pro sportovce zcela nevhodné.“ (od kdy my se považujeme za „sportovce“?) I když jsme se velmi snažily posunout začátek další fáze, nic se nepovedlo. Pak začalo nové probírání a hraní si se Sporttestery. Léňa se snažila pomoci vyšpekulovat Erice její přístroj. Přitom se vyrojily dvojsmyslné řeči. „Jakmile jí tam sáhnu, tak ho mám!“
Ve II. fázi se konalo mučení jehňátek v lese za Mlýnem, kde v kopcovitém terénu proběhlo to, co mělo proběhnout - 10 vražedných kopečků. V mezičase se skákalo přes pangejt z dřepu. Ano, potvrzuju, z nohou se mi staly dva šutry. Jj, člověk se vydýchal… V těchto okamžicích některé holčiny (July a spol.) zrovna polykaly blinkání. Vznikla také Keňská trojka – Velká Keňa (Linda), Keňka (Erika) a Malá Keňka (Andy). Po tomto běhání jsme se přesunuly na plácek před ubytováním, kde jsme využily balony. Řádně jsme prověřily zdejší terén. To když jsme si s ním koukaly face to face do očí. Zakončila to oddechová hra golf, neboli spíše kroket s míčem. Léňa: „Já mám 83.“ Adý: „Já se neptala na věk.“ Eržu Chladničku jsme překřtily na Japonečku Malou.
Zbitý a špinavý tancujem dál… ne ne, jdeme se umýt a šup na večeři, máme hlad. Vůbec jídla tady mají celkem zpoždění. No nic. Ještě je nutno dodat, že po II. fázi jsme si opět trénovaly manipulaci s našimi přístroji. Zhodnotily jsme naše výkony – Andy maximální tep 226 (neměla už umřít?), July vypotila skoro 1400 kcal (už si nedá žádnou čokoládovou tyčinku, aby to neměla vše zpět), atd. K té večeři byly špagety s nějakou omáčkou. Ovšem tipněte si, kdo chtěl protekci. Ano, 100 bodů! Linda suché těstoviny… Adý nás upozornila, abychom si všimly, že ve Faktoru strachu (Hrůza strachu) působí samé normální holky jako my. „Vysoký blondýnky, velký prsa…“ No nemá pravdu?!? Na schůzi po jídle se k nám připojila rodina Dubců – tedy Leontýnka, Zdeněčka a mamka. Když se něco řeší, musí být u toho. S trenérem se probíraly tréninkové záležitosti a s panem P zase ty organizační. No, a jelikož se vše stihlo akorát, mohla se pustit Ordinace, aby si Léňa a Lody taky něco užily.
„No a jak budeme hrát na futsale?“ Léňa: „No vzadu malá velká Keňa.“ Linda: „A vepředu Keňa, Keňa, July.“ (tedy vzadu – Malá Adélka, Velká Adý, Andy, vepředu – Linda, Erža, July; Léňa může hrát všude)
No a ty hodně unavené, pokoj 16tiletých, šly spát velice brzy. Ostatní si jen tak užívali nic nedělání, koukali na tv, na noťas aj. Jediné, co dokázalo některé vytáhnout z postele, byla druhá večeře. Deniska si to šinula v pyžámku po schodech a mumlala si „jidlo, jídlo, jídlo“. No a pak snad už zalehly všechny. Pac a pusu – dobrý relax. (konec záznamu m.č. 9:23 druhý den)
DEN 3. Pátek „UMREM!“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – krátké a dlouhé přihrávky, zpracování míče v rychlosti, sklepávání míče, průpravné hry, hra na dvě
13:00 – 13:30 video z I. fáze tréninku (nakonec se neprovádí – HURÁ!), regenerace
14:00 – 16:00 II. fáze – výběh, průpravné hry a cvičení + do 16:20 herně regenerační cvičení
Skutečné dění: Ráno jsme se šinuly z postele již značně ztuhlé. Ale snídani jsme si samozřejmě užily. Stůl byl plný a jen to lákalo se pořádně napucnout. Jelikož jsme ale věděly, že nás čeká trénink, jedly jsme střídmě. Dnes nás zradilo počasí, protože pán bůh si řekl, že bude plakat – a tak lilo, lilo a zase lilo… Dopolední fáze se opět odehrávala v Žihli. Ačkoli byl trénink podobný tomu předešlému, ve cvičeních se lišil. Opět mohu potvrdit, že nás bavil. Všem se nahlas připomínalo, ať nezapomenou „pás cudnosti“ (terminus technicus pro pás od Sporttesteru), tak si Adý zapomněla hodinky… Naučily jsme se nový signál na kopání rohů. Má označení „Zazáříme!“ (+ kruhový pohyb rukou).
K obědu bylo přichystané filé s bramborovou kaší, které mělo naše žaludky docela rádo, páč se nevyskytl žádný problém. Ale také byla báječná gulášovka, která nás lákala, páč byla k nakousnutí. Pro klid vlastní duše (a žaludku) jsme se jí nepřecpávaly, i když chuť by byla. V tv šla Včelka Mája, nám to nedalo a provedly jsme zkoušku zpěvu jako připomínku starých dětských let – Rychlá rota, Gumídci méďové a Kačeři – to vše pod vedení budoucí magistry Andrové. O polední klid jsme si chtěly odpočinout, ale byl „tak krátký“… Muselo se nastoupit k odpolední fázi. Ta spočívala ve fotbálku před Mlýnem na maličké umělce. Bára vylosovala 4 týmy + se připojil tým amatérů (trenér, Ilča, Deniska – nejdřív si chtěli říkat elita, ale to neprošlo). Ostatní týmy se poskládaly takto – 1. Léňa, Adélka, Kiri, 2. Lody, July, Monika, 3. Adý, Linda, Andy, 4. Hruška, Eržika, Anička… Umístění zmiňovat nebudu, neboť není pro mě příznivé, a i kdybych nebyla tak sebestředná, tak vyhráli ti, o nichž se nemluví. Po turnájku nás musel opustit trenér, jenž spěchal do práce. My ostatní jsme si ještě tak půl hodiny čutaly. Pak jsme to celé ztahané zabalily. July i v tomto tréninku makala přes 100% - frajerka.
Po tomto odpoledni jsme měly všechny hrozný hlad, avšak do večeře zbývala hodina a půl. Hrůza! K véče nakonec bylo hovězí s knedlíkem a špenátem, což nám všem zachutnalo. Proběhlo hromadné focení a také foto „Zazáříme!“. Jelikož byl trenér pryč, zahrály jsme si Activity (hrály všechny holčiny kromě Moniky a vedení). Pořádně jsme se pobavily a vyblbly – fotky to potvrzují. Lenčin nosorožec, Lindina rychlostní skříň, Eričin kel alá zelí, Andin oddych a Juliin… ta toho měla spoustu. Poté jsme shlédli Slunce, seno, jahody, které nás pobavily, jak to jen ony umí. Lody, pan P a spol. si vyzkoušeli, zda to znají nazpaměť. A ano, znají. A samozřejmě jsme pomohly „paní učitelce“ zpívat. K tomu jsme měly povolené okusit jeden malý pěnivý mok, takže bylo dobře – po těle i po duši… (i když je tělo bolavé)
Při tak dobré atmosféře se nelze divit, že jsme July přemluvily, aby zahrála I’m Julka Androva a zazpívám vám Summertime a Umrem. Pak se to celkově dost zvrhlo. Přišly na řadu opět Disneyovky, Zazáříme, pak Krtek a nakonec samozřejmě hromadná Mňam, mňam Bobík. V tom na nás přišel pan P, že se otřásá celý barák a že padá omítka, takže jsme dýchánek ukončily. Pak následoval už jen odpočinek, který byl třeba, páč nás už bolí celá těla. (July na otázku, co jí nebolí, říká: „Hlava!“) Páč už nevím, co bych dodala – pic, pink, žďum a dobrou!
PS: Plánujeme zítřejší futsal a podobné. Erika opět nechce jíst, anebo jen uždibuje. Někdo: „Jestli to nesníš, půjdeš do béčka!“ July: „Takže do Kladna.“ (m. č. 11:48 sobota)
DEN 4. Sobota „Futsalové soupeření“
Plán: 9:30 – 11:30 I. fáze – všeobecná vytrvalost (3x2 km, 2x1 km), strečink, bago na malém prostoru
14:00 – 15:30 regenerace (všimněte si časového nesouladu)
15:00 – 20:00 futsal – Slaný
Skutečné dění: Dnes už jsme vstaly opravdu rozlámané a zničené. Kdo vylez z postele, chtěl zase zalézt, aby svaly, šlachy a kosti zůstaly už „navždy“ nehybně ležet. K snídani byl opět plný stůl dobrot (vynikající koláče a také bílá káva ...mňam), takže jsme se futrovaly, jak to šlo. (kromě Lindy samozřejmě - ta jede na jogurtech a trsech banánů, které si přivezla) I svačinu si některé holčiny připravily na odpoledne. Nakonec jsme musely zaujmout pozice a jít na trénink. Sice nevím proč, ale nakonec nebyl žádný výběh, ale hrátky s míčem na hřišťátku. Teď jsme si nemusely brát Sporttestery, ale July s Andy si myslely, že už se s tím přístrojem naučily, tak je chtěly vyzkoušet bez pomoci. Po pár krocích: „Já nevím, kde jsem.“ „Já taky ne.“ „Lindo, už máme problém!“ Toho tréninku se nezúčastnila Lody, páč měla nějaké zdravotní potíže.
Pak jsme měly celkem dlouhý odpočinek před obědem. Jídlo bylo dobré – polévka i kuřecí maso na houbách s rýží. Koukaly jsme na sjezd (na toho Francouze Ondru Banka) a pak Euro Hockey Tour. Když jsme se vynadívaly, vymyslely jsme také nový způsob pozdravu („Ahoj, jak se máš?“ „Mám se dobře a ty?“ viz. foto příloha). Některé holčiny se musely již sbalit, neboť jely na futsal dřív. Některé nás zase po futsale již opouští (Andy, Lody).
Ve Slaném čekaly rakovnická děvčata 3 zápasy (s Kačicí, SK Kladnem a Orbis Reality Kladnem), které jim přinesly tři výhry. „Bé“ tým SK Kladno, za který nastoupila tato děvčata: Hruška, Lody, Kiri a Ilča, sehrál „pouze“ 2 zápasy, které jim přinesly 3 body za vítězství v zápase s Kačicí. Nedá mi to, abych se alespoň krátce nezmínila o vzájemném zápase. Před výkopem oba týmy společně ,,Zazářily!“. Pak už ale nastal tuhý boj, ze kterého chtěly vyjít vítězně oba týmy. Výsledek 5:1 ve prospěch Rakovníka hovoří celkem jasně, nutno ale připomenout, že si rakovnická děvčata vypracovala více gólový náskok až ve 2. poločase.
Teď k odjezdu. Dvě auta odjela ihned po skončení posledního zápasu večera mezi SK Kladnem a Kačicí. Adý s Monikou čekaly cca 30 minut před popelníkem na Kiri s Hruškou, aby všechny společně zaplnily poslední vůz. Osazenstvo posledního automobilu si cestu zpříjemnilo návštěvou slánského marketu. Adý se dotklo, že musela na zaplacení svého nanuku a bagetky čekat frontu čítající 10 lidí. Proto se rozhodla nákup zaplatit hotově a požadovat za způsobenou újmu igelitovou tašku, kterou hodlala zaplatit kartou. V marketu si vůbec návštěvu našich děvčat museli aspoň chvilku pamatovat, podíl na tom má i Monika, která vyzkoušela pevnost igelitového sáčku, když do něj umístila láhev o objemu 1 a půl litr (samozřejmě nevydržel!). Během nákupu si Adý vzpomněla na svou spolubydlící July, která nejspíš na chatě čeká na klíč od pokoje nacházející se u Adý v batohu. Linda a Léňa byly tak šlechetné a poskytly July azyl (tedy vlastně její bundě, batohu a lahvi). Poslední vůz dorazil okolo 22. hodiny (ostatní účastníci již měli v sobě studenou večeři a ,,Nestydu“). S plnými břichy a bolavýma nohama jsme padly do postelí.
DEN 5. Neděle „Konec dřiny“
Plán: 9:30 – 11:00 I. fáze – uvolňovací cvičení, reakční rychlost, koordinace pohybu
Skutečné dění: Po probuzení nás čekalo překvapení v podobě sněhové nadílky za oknem. V 8 hodin jsme se sešli u snídaně a na základě přírodních podmínek jsme se domluvili na tréninkové jednotce. Shodli jsme se, že jedinou možností je se jít proběhnout. Výklus trval 45 minut. Poté jsme si všechny oddechly, že máme za sebou poslední tréninkovou jednotku, a že už nás čeká pouze balení a výborný oběd (bramboračka a smažený sýr s bramborem). A díky výmyslu Andy instruktorky nás po obědě ještě vyčerpalo přemýšlení nad shrnutím posledních dnů. Asi do 13:30 se všechna děvčata i vedení vydali na cestu do svých domovů.
PS: Další věc co July nikdy nedržela – cigarety!
